Sr*č jménem akné ANEB tady ani #selflove nepomůže!

Považuji se za ženu, která má ráda sama sebe. Né přehnaně a nezdravě, ale hezky, snažíc se zachovat si své duševní zdraví, protože kritiky kolem sebe máme požehnaně a každá (i každý) jsme tu sama pro sebe od toho, abychom se měly rády. A ano, často se říká také ,,měly rády takové, jaké jsme". 

Je ale vždycky důležité, aby to bylo právě takové, jaké to je? Protože já si, možná v opozici všem těm #selflove skupinám myslím, že existují chvilky a stavy, které, pokud nám v hloubi duše vadí, nestojí za to si ponechat.

A to bylo moje akné. 

A než vám o tom všem povím, o svých zkušenostech, názorech, o svých řešeních, chci zmínit, že tohle není placený PR článek. Je to článek ženy, která byla v jednu chvíli plná studu vylézt na ulici jinak, než pod vrstvami make-upu, kvůli opravdu nepříjemně bolavému obličeji plném né pupínků, ale pupenů. A vím, že je dnes zvykem, že je většina článků jen skrytou (a někdy nestoudně jasnou) reklamou na cokoliv, ať už to zabírá nebo ne, v tomhle případě tomu tak ale není, slibuju.

Když jsem v dospívání dostala od paní doktorky hormonální antikoncepci, byla to pro mě poměrně jasná rovnice: Prášky = žádný dítě. Je to to, co chce asi většina holek na střední škole, a tak nebylo co řešit. V té době jsem navíc trpěla klasickým pubertálním akné, které po pár měsících, vlivem hormonální antikoncepce, úplně zmizelo. Mladá holka, bez dětí, s krásnou pletí. Boží.

Každá mince má ale dvě strany. A tak je asi všem jasné, že s vysazením prášků přišla obrovská hormonální bouře, protože tento druh antikoncepce má, mimo jiného, za úkol držet vaše hormony na dost krátké uzdě (vlastní pohlavní hormony jsou ,,nahrazeny" syntetikou). Vysazením HA se vrací tělu kontrola v podstatě nad sebou samotným, a tudíž nad všemi biochemickými procesy; A to je zpočátku fakt kolotoč.

Moje tělo se s vysazením HA před pár lety srovnalo nad očekávání dobře. Trvalo jen pár týdnů, možná 2-3 měsíce, než jsem pocítila všechny pozitivní změny vysazení, a k mému podivu se i pleť vzpamatovala velice rychle. Průšvih z úvodní fotky vznikl až o dva roky později, vlivem stresu. 

Prosím vás, až vám paní doktorka někdy, tak jako mně, bude tvrdit, že stres není prokazatelný faktor ovlivňující zdraví, vezměte si věci a jděte o ordinaci vedle. Kromě toho, že na faktor STRES už dnes existují stovky, né-li tisíce studií, které jasně prokazují, čeho všeho je stres příčinnou, selský rozum napoví každému z nás i bez laboratorních testů.

Kolikrát se vám stalo, že jste se třeba samou úzkostí roztřásli? Byla vám zima, dostali jste ,,běhavku", zvraceli... Důvod je prostý. Jak říká náš guru Honza Mühlfeit, momenty, které pro nás byly v minulosti stresové, byly spojené s ohrožením našeho života - například při lovu nebo v jiném reálném fyzickém nebezpečí. Naše tělo zareagovalo jasně: Mělkým dýcháním, zrychleným tepem, krev se nalila do končetin, a my měli dvě varianty - utéct nebo bojovat. Obě varianty způsobily ,,vybití" stresu a ,,čistou hlavu". Bohužel, dnes jsme vystaveni umělému stresu (šéf, učitel, naše vlastí strachy) denodenně a protože ho nevybíjíme útěkem ani bojem, zůstává v nás a somatizuje. 

To je stres. Působí na všechny články našeho těla, a o pleti to platí snad dvojnásob. To je názor minimálně mého obličeje, který se v mých 25 letech proměnil v pleť 15 leté puberťačky. Nejednalo se ale o ,,obyčejné" pupínky, forma byla mnohem zákeřnější. Především v oblasti lícních kostí, brady a spánků se mi vytvořil pod kůží velký zánět, který se prakticky nehojil a nepřetržitě bolel.

V tu dobu jsem rozhodně neměla příliš myšlenek na přirozený vzhled a všechnu tu nature #selflove . Pořád jsem se měla ráda, nepovažovala jsem se za horšího člověka, ale bylo mi dobře ve své ulitce z make-upu, neměla jsem chuť na pohledy druhých, které bych vystavila kůži bez líčení, i když jsem věděla, že jim do toho nic není. Okolí ale nebylo hlavní důvod, hlavním důvodem jsem si byla já sama. To, že jsem se sama sobě nelíbila. Né stylem: ,,Nejsem tak hubená jako .... " NEBO ,,Můj nos je příliš takový a makový", ale stylem: ,,Bože, něco se se mnou děje."

Stejně jako nás módní magazíny a podobné platformy tlačily do pochybností o sobě samé díky retuším, super vyhublým modelkám a podobným reklamním tahům, dnes nás, podle mého názoru, často nechtíc tlačí do dalších extrémů populární hnutí za sebelásku. Ženy si totiž, co jsem si všimla, občas pletou přirozenost se zanedbáváním se, a pak pohlíží kriticky na jakékoliv zkrášlování se a snahu se líbit.

Snaha líbit se ale neznamená líbit se (jen) druhým. Znamená to především líbit se sobě. Protože my jsme jediný člověk, jehož názor na sebe samé by měl být posvátný, pozitivní, krásný a plný lásky. Naše tělo je to jediné, co fyzicky opravdu máme, a mělo by být naší prioritou, aby bylo zdravé a abychom se v něm cítily dobře. A pokud tomu tak není, je naprosto v pořádku využít jakýchkoliv prostředků ke změně k lepšímu.

Jinými slovy: Hluboká sebeláska má pramálo společného s tím, zda-li a jak se líčíme, zda-li nosíme podpatky, zda-li si barvíme vlasy nebo zda-li řešíme svoji pleť. Dokonce nemá moc společného ani s úpravami poprsí, nosu a botoxem. 

Pravá a hluboká sebeláska je reflektována v tom, jak se chováme ke svému okolí, jak pohlížíme na svět, na náš život, jak jsme kritičtí k druhým i k sobě, a jak moc chceme prosadit jen sami sebe. Hluboká sebeláska, a to je jen můj skromný názor, je cesta za smířením se, přijetím se, je to ranní pohled do zrcadla, kdy první, co nás napadne, je: ,,Jsi zdravá a nádherná, miluji tě."

A cokoliv, co nám v tom brání, můžeme (a možná i musíme) řešit; A pokud je k nám pak okolí kritické a vnucuje nám své názory o tom, že pokud se milujeme, necháme své tělo přeci takové, jaké zrovna je, je to názor okolí - ve své podstatě kritický pouze a jen proto, že je ono okolí samo bez hluboké sebelásky a pochopení.

Teď ale zpět k řešením a příběhu.

Po nepochopení některých doktorů jsem poté v Přerově narazila na poměrně snaživého pana doktora, který ale popravdě moc neodhadl rozsah zánětu a, a to říkám ve vší úctě, ale tak to zkrátka bylo, jen různými mastmi, které dostávají pacienti běžně na akné, oddálil skutečné zaléčení. Jednalo se o přípravek Zineryt, který hluboce vysušuje a jímž se pupínky ,,poťupkaly", a krém Belakne, který se nanesl 1x denně na noc. Jediné, co mi k tomu bylo řečeno je, že mám používat povlečení, které není mé oblíbené, protože tento krém odbarvuje. Tomu říkám dryák! 

Bohužel, jak jsem psala výše, bylo to jen naprosto neúspěšné maskování problému a oddalování zaléčení, protože zánět byl tak rozsáhlý, že nějaký Zineryt a odbarvovák nemohli mít absolutně šanci. 

A tady se dostáváme k první zmínce o přírodních olejích Renovality, protože než popíši postup, kterým jsem prošla, abych se akné zbavila, je důležité zmínit, že ani samotné oleje by mi, byť jsou kvalitní a skvělé, v tuto chvíli při tak rozsáhlém problému, nepomohly. Fotografie číslo 1 je focená v už relativně ,,dobrém" stavu, ve stavech původních jsem neměla absolutně chuť to fotit (pro blog bohužel), a ten stav byl tedy o dost horší, než kolik ukazují fotografie. 

Nakonec jsem si ,,vybojovala" masakr v podobě antibiotik jménem  Roaccutane, které jsou na rovinu fakt síla, a než je vůbec člověk dostane, musí podstoupit odběry krve, jaterní testy, je opakovaně na monitoringu a co je pro nás ženy důležité - nesmíme při tom otěhotnět ani být již v jiném stavu. Tohle vše se pečlivě hlídá, zaznamenává, aby tělo zbytečně netrpělo a antibiotika nenadělala víc škody než užitku.

Co se ale týče samotných účinků, ložiska zánětu začala mizet kolem 3. týdne užívání a po dobrání krabičky (tuším, že po nějakých 5 týdnech) bylo po zánětu. Samozřejmě netvrdím, že tyto antibiotika zaberou každému a stejně, určitě si ale, pokud máte opravdu rozsáhlé problémy / záněty / ložiska, nenechte vecpat pouhý Zineryt a řešte to! Hledejte odborníka, který vás vyslechne a bude s vámi řešit vhodné varianty, tedy i antibiotika, při kterých nestačí napsat recept, ale chce to dohled a péči.

O nutnosti naučit se více pracovat se svými stresy, odbourávat je a zlepšit životosprávu, o tom mluvit asi ani nemusím. 

Během léčby antibiotiky jsem se pak radila s Kačenkou, takovým srdíčkem rodinné firmy Renovality, která spolupracovala a spolupracuje s Jirkou, mým budoucím mužem, a tak jsem u nich párkrát byla a vyfasovala několik nádherných dárků v podobě olejíčků nejen na kůži, ale i na vlasy a tělo. A protože jsem byla vždycky spokojená, rady jsem dodržovala poměrně pečlivě a rozhodně se vyplatilo.

Troufám si tvrdit, že pokud váš problém s akné není enormních rozměrů a opravdu se nejedná o absolutně rozbouřené hormonální moře, které vám pak zavaří tak, jako tomu bylo v mém případě, mohl by vám postup, který popíšu, pomoci jen sám o sobě, bez zásahu léčivy. Nemůžu to zaručit, ale za zvážení a zkoušku to určitě stojí, protože každé procento zlepšení se v léčbě počítá, a přímo na sociálních sítích Renovality jsem viděla několik případů, kdy měly dámy ještě horší průběhy než jsem měla já, a pomohlo podle jejich slov ,,jen" Renovality, a samozřejmě správná životospráva. Je zkrátka potřeba brát v úvahu, že každá jsme jiná - tak jako ve všem.

Z jejich sortimentu mi byl doporučen Jojobový olej, Hyaluronové sérum, Moringový olej a Tea Tree olejíček. 

Péče o pokožku pak znamenala několik jednoduchých kroků, které jsem opakovala ráno i večer:

1. Obličej jsem odlíčila Jojobovým olejem (v případě rána jsem samozřejmě neodličovala ale spíše čistila), a následně jsem ho OMYLA obyčejnou vodou, nenechávala jsem ho na kůži. 
2. Na krásně vyčištěnou a ročníkem lehce vysušenou pleť jsem nanesla Hyaluronové sérum, ideálně lehkým ,,vklepáváním" prsty. 
3. 4-5 kapek Moringy jsem smíchala s 2-3 kapkami Tea Tree a nanesla na obličej jako finální olej.
   
   Po 14 dnech je dobré Moringu vyměnit za Okurkový olej nebo Arganový olej s podobnými účinky, a poté dávat 3 dny jedno a 3 dny ono. Dobré je také počítat s tím, že si pleť bude nějaký čas na tyto přípravky zvykat, a není výjimkou dočasné lehké pocitové zhoršení pleti, protože po všech těch nekvalitních syntetických nesmyslech z drogerie potřebuje pleť čas si ,,sednout". 

V celém procesu má čistící Jojoba za úkol pleť dokonale hydratovat a vyživit, Hyaluronové sérum osvěžuje, zklidňuje a má dokonalý anti-age efekt a prokazatelně vypíná vrásky. Tea Tree působí antisepticky a zbavuje pokožku bakterií, no a poslední Moringa se stará o vitalitu a drobné pigmentové změny, je tedy jinými slovy vhodná na jizvičky po akné a podporuje jejich zánik.

Celý proces je potřeba dodržovat co nejdéle, na mé pleti jsem ale viděla výsledky asi po 2 měsících, celkem tedy léčba probíhala téměř půlrok. 

Samotná Kačenka se snaží přinášet zákazníkům dokonalý servis, takže mnoho návodů a povídání najdete přímo ZDE, případně se nebojte napsat přímo na chat na stránkách Renovality, kde vám se vším ochotně poradí. 

Na závěr bych dodala, že nejsem kožní lékař a ani nemám zdaleka takové vědomosti, abych mohla rozdávat rady, a nic ze zmíněného - co se týče léčby - navíc nejsou nějaká dogmata. Je to MŮJ příběh o MÉ pleti a lehké doporučení pro vás, které třeba trápí něco podobného.

Protože na pleti ten život asi nestojí, na čem ale rozhodně stojí je naše spokojenost a pocit radosti a štěstí. A já jsem, na fotce s růžemi, konečně plná radosti i ráno - bez 
make-upu, boláků a pocitu nemoci. 

Držím palce, ať vás ten sráč nedostane! :)