Úhel pohledu aneb 7 výhod těhotenství
Nechci se nikoho dotknout, ani nikoho kritizovat. Jen budu zase chvilku upřímná. Na světě totiž existuje dost velká skupina lidí, kteří ve všem vidí spíše to špatné, než to dobré, a pokud tam toho špatného tolik není, tak si třeba něco vymyslí, pro efekt. A nebo si to vsugerují, přitáhnou, zkrátka sklenice pro ně není poloplná, spíš poloprázdná, a možná ještě o trochu míň.
Nikdo v životě nejsme pořád pozitivní, a i můj sarkastický humor se může někomu zdát jako negativní, ačkoliv je to stále jen humor a vždycky se na každé situaci snažím (někdy úspěšně, někdy méně) vidět spíše to dobré.
A v těhotenství to pak platí dvojnásob: ,,Počáteční nevolnosti? Super, pořád je to ,,jen" zvracení - jednosměrka!! Střevní chřipka, to je jiná jízda, chápeme se, ne?" :-)
Proto jsem sepsala 7 základních VÝHOD těhotenství, protože když žena otěhotní, začnou se na ni ze všech stran chrlit články, texty či poznámky okolí o tom, jak bude tlustá, unavená, zvracející, s mastící se pletí, a navíc ještě hysterická a plačtivá, a skončí to samozřejmě dost hrozně: Narodí se jí totiž dítě, takže pak už bude tenhle její stav trvalý, jen bez dítěte v břiše, a navíc bude furt zavřená doma, s plačícím pokaděným miminem a už se nikdy nepodívá ani za roh do sámošky. Navíc bude nosit takový ty vytažený ponožky do půlky lýtek a chlupatej smradlavej župan, a říkat věci jako ,,můj mimísek", ,,manža" (to je manžel...), ,,My jsme si nakakali do plínečky" NEBO ,,Trápí nás prdíčky".
(Ten župan mám taky, chodím v něm se psem.)
Zkrátka: Těhotenství není jen o nevýhodách, které si často googlíme jako první. Kromě všech průserů je to taky spousta výhod, jen si to třeba ještě neuvědomujete.
Takže 7x o tom, proč je těhotenství super:
1. MŮŽETE ŽRÁT!!!
Omlouvám se za volbu slov. Ale jakoby je to tak, že jo, co si budeme povídat. Když je člověk v jiném stavu, může úplně v klidu vyjídat lednici ve 2 hodiny ráno, a bude to v pořádku, a třeba navíc ještě takové jako roztomilé, protože to přeci děláme pro to naše miminko. Co na tom, že jím už druhý balení párků s hořčicí a zajídám to štrůdlem s kakaem, já prostě vím, já to CÍTÍM, že to to dítě potřebuje.
Ale abych si z toho nedělala jen srandu, faktem je, že zvýšení kalorického příjmu, které je v těhotenství doporučováno (v rozumné míře) je příjemná věc pro většinu žen, i když si to často člověk plete s nezřízeným pojídáním všeho, co mu přijde pod ruku. Ještě že pak vždycky přijde někdo, kdo to vidí a utrousí poznámku typu:
,,Jen si dej! Však to zase zhubneš, po porodu, uvidíš. Kojení, běhání kolem malé, to se vůbec nezastavíš, to budeš mít mínus 20kg jen to hvízdne..."
Blbý, když jsem těch kilogramů přibrala zatím třeba jen 15. No nic, řadím tě do skupiny Debilních keců v těhotenství, ty ignorante. A jdu si dát řízek a zmrzku.
2. NEMUSÍTE ZATAHOVAT BŘICHO
No pozor! To s jídlem úzce souvisí. Né že bych někdy nějak extrémně zatahovala břicho, ale tak co si budem - po takovém running sushi odchází většina z nás domů nafouklá jak balón, takže minimálně na cestě z restaurace do auta se snažíme ze všech sil udržet zapnutý kalhoty a břicho zhruba poblíž našeho těla, nevyvalené metr před námi.
No a to teď takzvaně ,,padá". Nemusíte nic zatahovat, nic zadržovat (kromě tělních tekutin a tak, to doufám každý ví...) a prostě je to v pořádku. Nikdo nemá jak prozkoumat, co z vašeho břicha je to dítě a co je kachna s pěti a zelím, jackpot!
Užívejme si tenhle stav do porodu, Pak totiž nebude chvíli zase poznat, jestli jsme furt těhotné nebo už jsme rodily, a přijde na řadu ta horší část - vysvětlovat lidem, kteří se nás ptají: ..A kdy že už to rodíš?", že už máme ,,po" a že z porodnice se neodchází plochá jako andílek Victoria Secret, a chvilku ten zpětný proces trvá. A zatahování zase začíná, achjo...
3. KAŽDÝ VÁS PUSTÍ SEDNOUT
Dobře, né každý a né vždycky, ale doufám, že ve valné většině případů ano.
A pokud se vám stane něco podobného, jako je případ níže, nebuďte jako já, nemlčte šokovaně a nekoukejte, něco řekněte. Matka není víc než kdokoliv jiný, ale ani kdokoliv jiný není víc než matka a bez vzájemné tolerance tahle společnost už příliš nevydrží...
4. HORMONÁLNÍ VÝKYVY TOLEROVÁNY
Chacha!!! Znám tolik vtipů na tohle téma... Jenže i když to tu čtou ženy, které rozhodně mají smysl pro humor (nebo se rády mučí), trošku se bojím, že bych opravdu mohla někoho lehce urazit, takže asi takhle:
Pokud máte někdy stavy, kdy jste hysterická, emoce nezvládající, plačtivá, uřvaná, komandující, citově nestálá a rýpavá, v těhotenství vám to v podstatě projde. Jen dejte pozor, aby si partner nevšiml, že vám to pak třeba zůstalo i po porodu. Pár (desítek) let.
No, každá z nás jsme v tomhle stavu odzbrojila někoho, kdo nás vytáčel, jízlivou poznámkou, a pak jsme si ukazovaly na břicho se slovy: ,,Hormony, hele. Já vůbec nevím, co řikám, fakt... "
Nebo ne? NE? Aha. Tak to dělám jen já.
5. NIC NEMUSÍTE
No tak pozor ale! Tady mi netvrďte, že jste se žádná nikdy v těhotenství záměrně nevyhnula nějaké povinnosti, návštěvě, čemukoliv, se slovy: ,,Já jsem dneska strašně unavená, já si asi raději na chvilku lehnu..." a pak jste si jen tak nepolehávala, úplně fresh a šťastná, že nic nemusíte?!
To máme:
- Pracovní povinnosti
- Párty / Oslavy / Večeře / Setkání
- Návštěvy rodinných příbuzných
- Cvičení a pohyb
- A asi triliarda dalších věcí, na které lze ,,já-jsem-dneska-strašně-unavená" větu krásně aplikovat.
To taky neděláte? Aha... Tak já taky ne.
(Tady už fakt doufám, že můj blog nečte manžel ani nikdo z rodiny...)
6. ODKLÁDACÍ STOLEK VŽDY A VŠUDE
Uznávám, tohle je slabší bod, ale já v něm spatřuji velké výhody. Když už si tu spoustu jídla, kterou sníte, tvrdíc v práci, že dnes nepřijdete, že je vám ,,nějak špatně", nemáte kam položit, zvlášť ke konci těhotenství s sebou taháte poměrně fajnovej odkládací stoleček.
Akorát nedoporučuji pokládat na něj křehké věci nebo nádoby s tekutinou, většinou je dost nestabilní, a občas z něj vyjede nějaká ta noha nebo pěst, co se vám bude snažit cokoliv ze stolku sundat kopačkou nebo pravým hákem dolů.
Ale třeba jako stolek pro podepsání papírů, smluv, když zrovna nemáte o co si ten papír opřít... No jéje!
7. VĚCI NA GUMU
Všechny ty tepláky ,,na doma", všechny ty vytahaný soupravy a oblečení na gumu, které jste nosila maximálně na vytírání schodů v baráku, to všechno si teď můžete natáhnout i na ven, a nikdo vás nemůže soudit. Osvobozující!
Každopádně, abychom předešly teoriím a nepříjemnostem, polovinu těch věcí nedělám, jen o nich ráda píšu :-)
Těhotenství je pro mě obdobím, které mě baví, protože je nové, možná první a také poslední (kdo ví), a není na furt. Je to přechodná fáze do jiného - nového - života, a je potřeba brát ji s humorem a lehkostí, protože každá jedna věc je v tomhle období jedinečná a zajímavá, alespoň pro mě.
Nechci se bavit o tom, jak je hrozné, že člověku není dobře, jak otravná je nespavost nebo naopak únava - to se týká skoro každé z nás. Chci se bavit o světlých stránkách, a především si zachovat humor a osobnost, protože spoustu věcí, názorů, obav, přejímáme od svého okolí, které často nevinným dotazem či poznámkou zasévá semínka strachů do naší mysli.
,,Počkej, až ... ti začnou otékat nohy / začneš pořádně přibírat / budeš ve třetím trimestru, to budeš teprv nepohyblivá / budeš rodit / budeš po porodu / budeš v šestinedělí / budou malé růst zuby...." Až, až, až....
A víte co? První polovina ,,počkej, až" se vůbec nestala, a s tou druhou se buď porvu, nebo se také stát vůbec nemusí. Je neuvěřitelné, jak se nás okolí a společnost snaží ovlivnit svými příběhy a názory, svými zkušenostmi, často, bohužel, především směrem k té negaci.
Ruku na srdce, kolik příběhů, které vám okolí prorokovalo nebo jste si je - vlivem lidí kolem vás - ve své hlavě utvořili, se opravdu uskutečnilo? Kolikrát se vám v životě stalo, že se vlastně vůbec nic hrozného nakonec nestalo, a vy jste si oddechli se slovy: ,,Tak to jsem si myslela, že to bude horší?"
Naučme se vnímat ty pozitivní body, které život nabízí, kdykoliv, v jakémkoliv stádiu se nacházíme. A méně vnímejme cizí strachy, cizí obavy a názory, které nám nepatří, protože tak, jako se dá na všem najít to špatné, dá se na všem najít i to dobré, byť to nemusí být úplně jednoduché a jasné, na první dobrou...
Krásný víkend! :-)
